Proč z vás někteří lidé vysají energii během pár minut? Psychologové popsali fenomén „emocionálních upírů“

Určitě jste to už zažili. Prohodíte pár vět s kolegou v kuchyňce nebo si sednete na kávu se známým a odcházíte s pocitem, jako by vás někdo prohnal ždímačkou. Fyzicky jste nic těžkého nedělali, ale hlava vás třeští, energie je na nule a vy máte chuť si jít okamžitě lehnout. Psychologie pro tenhle stav nemá vyloženě mystické vysvětlení, ale fenomén takzvaných energetických či emocionálních upírů zkoumá už desítky let.

Zatímco po setkání s přáteli se často vracíte nabití nápadem a dobrou náladou, určité typy lidí fungují jako černá díra. Nemusejí to být přitom zlí lidé. Často si dopad svého chování ani neuvědomují. Jejich komunikační návyky jsou ale tak nastavené, že z ostatních spolehlivě vytáhnou veškerou životní sílu.

Kdo vlastně emocionální upír je a jak ho poznat?

Většinou jde o osobnosti s narcistickými rysy, chronické stěžovatele nebo lidi, kteří si z vlastního života udělali jednu velkou apokalypsu. Neumějí pracovat s vlastními emocemi, a tak si vnitřní pohodu doplňují na úkor okolí.

V praxi narazíte na několik typických rolí:

• Věčný stěžovatel: Pro něj není sklenice napůl plná ani prázdná. Podle něj je rozbitá a všichni se na střepách pořežou. Jakýkoliv pokus o pozitivní náhled okamžitě smete ze stolu další vlnou černého pesimismu.

• Generátor dramat: Každá malichernost se v jeho podání mění v celosvětovou křivdu. Vyžaduje, abyste jeho problémy řešili okamžitě s ním a prožívali stejný stres.

• Kritik v rukavičkách: Tváří se jako nejlepší kamarád, ale jeho věty jsou protkány jemným rýpáním, ironií a poznámkami, které pomalu hlodají do vašeho sebevědomí.

Proč nás jejich přítomnost tak fyzicky vyčerpává?

Ocitnout se v jedné místnosti s někým, kdo neustále chrlí negativitu, spouští v těle regulérní stresovou reakci. Mozek vyhodnotí prostředí jako nebezpečné a do krve pošle dávku kortizolu a adrenalinu. Tělo je v pohotovosti, svaly jsou zatnuté a vy podvědomě pálíte obrovské množství vlastní energie jen na to, abyste situaci ustáli.

Zatímco lidé s toxickými vzorci po rozhovoru ožijí – protože dostali vaši pozornost a ulevili si –, vy zůstáváte s úplně vybitou baterií. Podaná ruka a empatie jsou sice skvělé vlastnosti, ale bez jasných hranic fungují jako pozvánka k vlastnímu vyhoření.

Jak se proti vysávání účinně bránit?

Ochrana duševního zdraví neznamená, že musíte být na ostatní sprostí. Stačí začít uplatňovat pár jednoduchých pravidel:

• Nastavte si časový stopka: Pokud víte, s kým máte tu čest, zkraťte setkání na minimum. Slušně, ale nekompromisně konverzaci utněte s tím, že musíte pokračovat v práci.

• Aplikujte metodu šedé skály: Když už vedle takového člověka musíte sedět v kanceláři, staňte se pro něj nezajímaví jako šedá skála na okraji cesty. Odpovídejte stručně, nedávejte do hlasu emoce, nenabízejte řešení a nepřikyvujte na jeho dramata. Bez emoční odezvy ho brzy přestane bavit z vás energii tahat.

• Hoďte míč zpátky na jeho stranu: Místo toho, abyste přikyvovali na nekonečné stížnosti na šéfa či partnera, položte jednoduchou otázku: „A co s tím hodláš udělat?“ Přinutíte ho převzít zodpovědnost za vlastní situaci, místo aby se z ní jen vypovídal u vás.

Uvědomit si, že někteří lidé ve vašem okolí fungují jako energetičtí parazité, není sobectví, ale základní sebezáchova. Vaše energie má své limity – neplýtvejte jím na lidi, kteří o změnu vlastního života stejně nestojí.

Zdroj:

• Autorská tvorba redaktora webu PanRadce