Kde se vzalo rčení „klepat na dřevo“? Staré pověry sahají až k pohanským kmenům

Mluvíte s někým o plánech, nahlas pochválíte, jak všechno vychází, a v tu ránu očima hledáte nejbližší stůl nebo židli. Dvakrát zaťukat na dřevo je reflex, který má v sobě většina z nás. Dneska to bereme jako neškodnou nadsázku nebo společenský zvyk. Jenže tenhle rituál má za sebou tisíce let a sahá do časů, kdy lidé věřili, že lesy obývají bytosti, co dokážou měnit lidský osud.

Rčení a lidové zvyky většinou drží stopy starých mýtů. Klepání na dřevo (v angloamerickém světě známé jako touch wood nebo knock on wood) je ukázka tradice, která bez větších změn přežila od starověku až do dnešních obýváků.

Probouzení hodných duchů a strašení démonů

Etnografové se v původu většinou shodují. Kořeny zvyku leží v pohanských kulturách, hlavně u starých Keltů a Germánů. Pro ně byly stromy – především masivní staré duby a buky – posvátnými místy. Věřili, že v jejich kmenech sídlí duchové a přírodní božstva.

Klepání pak fungovalo dvěma způsoby:

• Prosba o ochranu: Zaklepáním na kmen stromu člověk „probudil“ dobrotivého ducha a požádal ho o požehnání, aby se nic nepokazilo.

• Obrana před závistí: Druhá teorie říká, že hlasité klepání mělo přehlušit lidský hlas. Když se člověk chlubil úrodou nebo zdravím, hlasitým ťukáním přehlušil slova, aby je nezaslechli zlí duchové, kteří by štěstí ze závisti zkazili.

Křesťanský kříž jako nová symbolika

Jakmile do Evropy dorazilo křesťanství, většina pohanských zvyků dostala nový náboženský výklad. Církev přirozený rituál nepotlačila, ale přizpůsobila ho.

Dřevo začalo symbolizovat kříž, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Dvakrát zaklepat tak v přeneseném slova smyslu znamenalo udělat rychlou tichou modlitbu a odvolat se k boží ochraně. Zároveň to fungovalo jako pojistka proti hříchu pýchy – zaklepáním člověk dával najevo pokoru, že jeho úspěch není jen jeho zásluha.

Proč ťukáme na stůl i v 21. století?

Proč vlastně gesto děláme dnes, když v lesní démony už nevěříme? Psychologové nabízí jednoduché vysvětlení. Jde o rychlý mechanismus, jak vrátit mozku pocit kontroly nad situací.

Když vyslovíme přání nebo pochvalu, podvědomě se objeví drobný strach, že se věci pokazí. Dvě rychlá zaťukání na nejbližší stůl nám přinesou okamžitou psychickou úlevu. Ať už na pověry věříte, nebo ne, při dalším zaklepání vlastně jen opakujete zvyk starých Keltů.

Zdroj:

• Autorská tvorba redaktora webu PanRadce