Považujete se za racionálního člověka, který na žádná kouzla nevěří. Ale ruku na srdce – když vyslovíte nějaké přání, nehledáte náhodou očima nejbližší stůl, abyste to „nezakřikli“ zaklepáním?
Pověry máme v sobě zakořeněné hluboko. Většina z nich ale nemá nic společného s magií nebo kletbami. Vznikly v dobách, kdy si lidé nemohli spoustu věcí vysvětlit, nebo měly naopak velmi tvrdý, praktický (a často finanční) důvod. Pojďme se podívat na čtyři nejznámější české pověry a jejich skutečný původ.
1. Rozsypaná sůl znamená hádku v rodině
Tohle zná asi každý. Když se vám u stolu převrhne slánka, prý vás čeká velká hádka nebo rovnou sedm let neštěstí. Aby se to vyrušilo, musíte špetku hodit přes levé rameno.
- Kde je pravda: Vysvětlení je čistě ekonomické. Ve středověku a starověku byla sůl neuvěřitelně drahá komodita. Říkalo se jí „bílé zlato“ (římským vojákům se v soli dokonce vyplácel žold – odtud anglické slovo salary).
- Proč hádka? Pokud jste v chudé středověké rodině neopatrností rozsypali misku soli, doslova jste oknem vyhodili týdenní výplatu. Hádka, která po takové nešikovnosti následovala, byla naprosto reálná a zaručená. Žádná magie, jen naštvaný hospodář.
2. Projít pod opřeným žebříkem nosí smůlu
Vidíte na chodníku opřený žebřík o zeď a raději ho obloukem obejdete, i kdybyste měli vstoupit do silnice?
- Kde je pravda: Tato pověra má dva kořeny. Ten první je náboženský – opřený žebřík tvoří trojúhelník, což byl symbol svaté Trojice. Projít skrz znamenalo toto posvátné spojení narušit (což se ve středověku trestalo).
- Praktický důvod: Zkuste projít pod žebříkem, na kterém zedník opravuje římsu, a velmi brzy zjistíte, proč to nosí smůlu. Kladivo nebo cihla padající na hlavu vás o tom rychle přesvědčí. Byla to vlastně první bezpečnostní směrnice (BOZP) podaná formou, kterou pochopil každý.
3. Černá kočka přes cestu
„Černá kočka přes cestu, přináší prý neštěstí…“ Pokud vám přeběhne zleva doprava, někteří lidé dokonce zastaví auto nebo si odplivnou.
- Kde je pravda: Černé kočky to historicky pořádně odskákaly. Ve středověké Evropě byly spojovány s čarodějnictvím (považovaly se za převtělené čarodějnice nebo jejich sluhy).
- Praktický důvod: V dobách, kdy neexistovalo pouliční osvětlení a lidé jezdili na koních nebo v kočárech, byla černá kočka v noci naprosto neviditelná. Pokud koni najednou pod nohama problesklo něco černého a zasyčelo to, kůň se splašil, shodil jezdce nebo převrhl vůz. Neštěstí bylo na světě.
4. Klepání na dřevo, „abychom to nezakřikli“
Něco se nám daří, pochválíme se, a hned třikrát zaklepeme na dřevo, aby se to nepokazilo.
- Kde je pravda: Tato pověra sahá až k dávným pohanům (Keltům a Germánům). Ti věřili, že ve stromech sídlí dobří duchové a bohové přírody.
- Proč klepeme? Když někdo potřeboval pomoc nebo ochranu, dotkl se stromu. Pokud se něčím chlubil, zaklepal na kmen, aby udělal hluk a zabránil zlým duchům (kteří poletovali kolem a naslouchali), aby jeho chloubu uslyšeli a ze závisti mu štěstí překazili. Dnes už stromy neuctíváme, ale stůl z IKEA nám k zahnání zlých duchů stačí.
Závěr
Až se vám příště rozsype sůl, neházejte ji přes rameno (jen byste si museli vysávat). Raději se usmějte nad tím, že dnes stojí kilo soli dvacet korun, a ušetřené nervy věnujte něčemu užitečnějšímu. Třeba kontrole, jestli pod tím žebříkem opravdu nestojí zedník.